Jak se dříve zvonívalo

V neděli 6. října 2002 požehnal v naší kapli Svaté rodiny děkan Otec Slouk zvonu, který jsme získali z jiné farnosti. Je to zvon z roku 1824 a byl pokřtěn jménem Maria. Při této příležitosti je dobré vzpomenout, jak se v minulosti v naší obci zvonívalo. V kronice kostelní jednoty je uvedeno, že první zvon (zvonek) pocházel z roku 1705. Kde byl původně umístěn, to už nikdo nepamatoval. Bývalo to vždy na vyvýšeném místě, a tak lze předpokládat, že byl umístěn v horní části dědiny. V soupisu polních tratí z roku 1842 je uvedena trať jako "obecní u zvonku". Také toto nikdo z pamětníků již nepamatoval.

V roce 1850 byla z obecní sýpky přestavěna škola, protože vyučování v soukromých domech nechtěly úřady již trpět. Tehdy byla na krovu školy vybudována konstrukce, jakási věžička, a do ní byl zvonek umístěn. Toto již vzpomíná učitel František Bašný ve školní kronice: "Na chatrném krovu školního stavení zbudována ještě zvonice, a tak alespoň třikrát denně třásla se a chvěla škola ve všech svých útrobách až do základů." František Bašný přišel do Kohoutovic v roce 1879 a již v roce 1886 byla postavena škola nová, která dnes tvoří křídlo Úřadu městské části (naproti kapli). Stará škola byla prodána na obytné stavení a zvonek byl z krovu odstraněn a zavěšen na dva trámy proti staré škole. V roce 1903 se začala stavět kaple a dobudována a vysvěcena byla 4.října 1908. To byl již zvon přemístěn do věže kaple. V roce 1916 byl však "zrekvírován" pro válečné potřeby. Nový byl pořízen v roce 1919. Zvonívalo se ručně až do roku 1972, kdy onemocněla poslední obětavá zvonice, paní Blaženka Kocfeldová. Od té doby se zvoní elektrickým pohonem s časovými spínači. V dalších letech se vlivem výstavby sídliště kaple ocitla uprostřed zástavby, a tím byl také utlumen hlas zvonu. V minulosti zval jeho hlas věřící nejen k motlitbám "Anděl Páně", ale oznamoval i truchlivé zprávy o úmrtí občanů, zvonilo se při požárech a válečných událostech. Nový zvon má jiný hlas, než se očekávalo, ale jistě si na něj zvykneme. Ať nás tedy provází jen dobrými časy budoucnosti Kohoutovic. Jiří Pávek

Nahoru